Ale jak tomu předcházet...

No je to bída, ale co se proti tomu dá dělat?

Když člověk proleze špitál od sklepa po půdu a má pořád zdravý dítě a pak mu ve vrátnici řeknou jen tak mimochodem, že dítě brzy umře, říká si jeden, jestli neměl radši jít za kartářkou a kořenářkou.

Když jsem tenkrát doktorovi s ultrazvukem říkal, že to srdce je špatný, že se ho neptám, že mu to prostě oznamuju a on ze mě dělal blbce, že on to studoval v anglii a má děsně chytrej barevnej ultrazvuk a že mi dává na to srdce šedesát let záruku... a ono vydrželo dvaatřicet hodin a to se chodili doktoři z celé nemocnice koukat, jak to, že tak rozsáhlé poškození se vůbec narodilo (a jaktože se na to nepřišlo, že by to viděl i slepej), došlo mi jedno: podobrém se ze zdravotnictví (jako celku) nic nedostane.

Je nějaká možnost, jak si člověk, který má podezření na rakovinu (které je dneska mezilidmi procentně víc než komedií v televizi), může nechat udělat nějaký spolehliý test?

Člověk je tak nějak zpitomělý z Hauze, kde jednou píchnou do prstu a z krve přečtou i velikost bot, ale ať mi nikdo neříká, že rakovina se hledá podle toho, že člověku leze boule ven z kůže.

Těch dětí, co umřelo na to, že udeseti doktorů byly zdravé jak rybka a až patolog poznal diagnosu, bylo už docela dost...