Nechápu

Ahoj, četla jsem tvůj článek, a protože sama mám čtyřletého synka, rozplakalo mě to. Asi nikdy ani nejde napsat, to co cítí čtenářky tohoto článku. Takže to žes to sem napsala a podělila se o svůj hrozný příběh, je něco co slovama nedokážu vyjádřit. Já bych to nesvedla. Nemůžu ani slovy říci jak je mi líto, že jsi to musela zažít, že to vůbec nějaká matka musí zažít. Snad jen ti můžu napsat, že ti moc držím palečky ať to všechno zvládneš. Ať to ustojíš. Neumím si to představit, vlastně ano, ale neumím si představit, že bych to ustála. Můj syn je pro mne vším. Je to můj život, a asi bych to dál už nemohla zvládat. Ty máš ještě dvě dcery, tak buď ráda, že máš takovou oporu. Asi i to, že jsi ho držela do posledního dechu, muselo tě to zabíjet, ale přesto se před tebou hluboce skláním a přeji ti z celého srdce aby se ti nic podobného v životě už nestalo, a aby ta hrůza tohoto roku, už nikdy nestala. Přeji ti jen samé štěstí a snad se ti zadaří mít nového Ondráška, tentokrát toho zdravého, který bude jiný než ten který teď na tebe kouká z nebíčka.