Re: Trochu jinak...

Fisperando,

máš to dobře zařízené. A s rodiči a bratrem jsi tak domluvená od kdy - od doby, co žiješ jinde? Můj bratr bydlí u rodičů, já už přes pět let žiju jinde, ale sama - takže vánoce trávíme ve čtyřech jako v dobách dětství, a naše maminka ty vánoce také tak pojímá (jako pro děti - tj. hromady balíků a balíčků - já bez přehánění mám každý rok skoro dvacet balíčků). Mě osobně to trochu stresuje, protože na rozdíl od mamky nejsem schopna kupovat lidem oblečení (vždy se obávám, že by se jim nelíbila barva, střih, zapínání, materiál...), potíže mám i s knihami (obracím je v ruce půl hodiny, pročítám, dumám, zda to opravdu bude obdarovaného bavit, nebo ne...) - a pak tedy vždy něco koupím - právě z toho ošklivého a zavrženíhodného důvodu, jaký popisuje článek - proto, že se to musí, a snažím se tím neuvést obdarovaného do rozpaků, ale že bych usilovala o nějakou jeho upřímnou radost, to mi asi není dáno. Zdá se mi, že rodiče mají vše, co si za peníze mohou koupit, po obchodech chodí více než já, nechci jim domácnost zaskládávat hrnečky a vázičkami, tajná přání v průběhu roku nevyslovují (ani já ne).

Tvůj příspěvek mi vnukl naději, že až třeba já i bratr budeme oba z domu a budeme žít s někým jiným, nebudou muset ty vánoce být takovou "řeholí". Teď z toho mám trochu pocit, jako by na tom klasickém průběhu se spoustou balíčků nejvíce záleželo mamce a jako by si tím chtěla udržet iluzi, že má stále malé děti či co :-( (bratrovi je 28, mně 30).