Re: Já a dárky

Molly, my to konečně rozetnuli s manželem a snad definitivně. Přestali jsme cokoliv očekávat. Ani já, ani on, jsme nikdy nedostali to, po čem jsme toužili. Dostávali jsme takové ty praktické a levné dárky, které ve finále vyšly dráž než ta jedna věc, po které jsme toužili. Chtěla jsem třeba jako puberťačka krásný, asi drahý, svetr - a dostala 3 jiné, levnější, ani jeden se mi nelíbil - a povinně je nosila. Vyšly dráž než ten 1 vysněný, ale "tak dahý svetr ti přece nekoupíme". Navíc ve velikosti min. XL (nosila jsem S) - protože "volné věci jsou přece pohodlnější". U muže to samé. Od svého otce třeba, jako dospělý, dostal jen nástěnný kalendář, který tchán dostal v práci - nějaké krajinky. Atd. Sami jsme se snažili, i letos jsme vymysleli, co by tchánovce potěšilo, a sami NIC nečekáme, protože to třeba bude v akci koupených 10 balíčků smrkacích kapesníčků "když oni to měli levně a mají takový hezký obal" Sami s manželem se taky obdarovávat nebudeme, máme oba specifická přání a zrealizujem si je každý sám. Na drobnosti muž není, parfém atd. mu samozřejmě koupit můžu, ale to prostě není dárek. To nechytne za srdce. To je jen balíček s mašličkou pod stromečkem
Vánoce děláme pro děti, tam se (zatím) nepleteme. Jinak já si už největší dárek nadělila a to už v červenci