Re: Trochu jinak...

My jsme s bratrem stejně staří jako vy :) Na nedávání dárků jsme byli domluvení od puberty, kdy mi brácha řekl: "Nemám na tebe prachy, soráč". Ale bylo to v pohodě, můj rozpočet tím taky nezatížil, už tak jsme měli co dělat s dárky pro rodiče (když jsme všichni bydleli spolu, tak jsme si dárky dávali, ale to jsme byli víceméně děti). Teď jsme zase rádi, když se s bratrem sejdeme třeba v té restauračce, pozveme k tomu kamarády, partnery a je to fajn. Jsem ráda, že se to u nás tak vyřešilo, protože vymýšlení nákupů dárků jak se zdá zatěžovalo všechny. Takle se spolu sejdem u dobrýho jídla, pokecáme, vyfotíme, máme vzpomínky, že jsme byli spolu a je to tak fajn. Samozřejmě výjimka je moje dcerka, které asi nevysvětlím, že jako dárek dostala tenkrát na večeři tu boží kačenu :) Jasně, pro dcerku jsou dárky