Ohled k vozíčkářům

Dobrý den, vážená paní Danielo, přeji vše dobré. Každý to samozřejmě vidíme jinak, tak i já bych chtěla přispět svým pohledem na problematiku popsanou v článku. Mrzí mne, že Vám odtáhli životně důležité vozidlo a tím Vás de fakto odřízli od světa. Myslím ale, že ve zlém úmyslu to neudělali, prostě chtěli vyčistit parkoviště a ne že by Vás ti pracovníci chtěli "odříznout od světa". Proto mi Vaše reakce s přivoláním sdělovacích prostředků a snaha o zviditelnění věci i zde na Rodině přijde neadekvátní. Vaše reakce by mi přišla více odpovídající například v tom případě, kdyby Vám pravidelně někdo, v úmyslu Vás poškodit, od domu odtahoval auto.


Jak by nám například bylo, kdybychom dejme tomu "drcli" do nějakého fungl nového auta. Z auta by mohl v prvním případě vyskočit ječící pán dožadující se radikálně svých práv "mám právě nové auto a ještě jsem ho ani nesplatil a já ho nutně potřebuju a šetřil jsem na něj celý život a mně nezáleží, že jste to neudělala schválně, prostě do puntíku všechno zařídíte a zaplatíte jinak na Vás poštvu televizi atd.....". A v druhém , milejším, případě - by vystoupil někdo, který by se uměl vcítit zároveň i do naší situace a shovívavě trpělivě by pronesl "to se může stát, hlavně že se nikomu nic nestalo, my lidi si musíme pomáhat, určitě se nějak domluvíme".

Myslím, že nám stojí za to druhému odpouštět, i pokud jsme se jeho vinou octli ve svízelné situaci - určitě se to pozitivně vrátí jinde. Tím, že pak i nám bude odpuštěno, pokud někomu jinému něco nechtěně provedeme. To, co do světa vysíláme, to se nám později vrátí.