Re: Ohled k vozíčkářům

Petro,
držela jsem se do poslední chvíle, ale fakt mi už přijde, že je toho dost.
Vzhledem k tomu, že neznáš Danielu, Lukáška ani jejich každodenní problémy, tak bych Ti doporučovala než dělat předčasné soudy nad ní jako osobou - zkus jak Ti doporučovala Jitka - pomoci Daniele jeden den s Lukáškem a zakus jaké to je být na té druhé straně.
Zrovna Daniela není z těch, kteří by od ostatních vyžadovala nějaké ohledy a pardóny - narozdíl od spousty svých sousedů v domě plným postižených lidí.
Takže prosím Tě - neměj soudy horké jako brambory - slova dokážou někdy ublížit více než myslíme - a ač Dája už toho má v životě za sebou tolik, co by vydalo na dalších 10 lidských osudů, určitě jí na duchu nepřispějí tyto urychlené a nezasvěcené závěry.
Jen Ti chci popřát, aby ses nikdy neocitla ve svém vlastním životě v takové situaci jako Daniela - a kdyby ano, abys ho zvládla alespoň z polovičky tak dobře jako ona. Absolutně z ní nechci dělat svatou - ale je pro mě velikou inspirací v mých mnohých těžkých chvílích - mám taky dost náročné dítko - ačkoliv ne tak hodně postižené jako je pan Dolejš.