Re: Vozíčkáři

Nemoc není o zasloužení či nezaloužení si.
Nemoc přichází v momentě, kdy v životě děláme něco špatně a právě nemoc nás má donutit zamyslet se nad tím, jak žijeme, jak se chováme, jak jíme, jak působíme na okolí, jak se cítíme uvnitře. nemoc mnám má přinést možnost něco pochopit.
Nepomůže (dlouhodobě) něco vyřezat, ozářit, utlumit prášky, potlačit, tvářit se, že to není. Jistě operace tělu pomůže, nicméně je třeba pracovat dále,ptát se "proč", hledat příčinu a pracovat na sobě - ne pateticky čekat na pomoc zvenčí. Nemocné je mé tělo a já jediná mu mohu skutečně pomoci.
Ať už je to "blbá angína" nebo rakovina.
Ano, tím, že sním prášek proti bolesti je mi sice chvilku happy, ale zásadně tím neakceptuju, co mi ta bolest má sdělit a ona se potvůrka objeví jinde, bude upozorňovat tak dlouho, dokud si jí skutečně nevšimneme - bohužel mnohdy bývá pozdě.
Že braní prášků v podstatě dlouhodobě nic neřeší se ukazuje dnes a denně v ordinacích a čekárnách u doktorů - pacientů neubývá, spíš naopak a čekají aby jim dal lékař "něco proti tomu"...

Nevím, mě se tohle v životě osvědčilo a směr, který se tomuto věnuje mě velmi zajímá a proto sleduju i své okolí a prostě ty symptomy s nemocemi sedí téměř na 100%.

Ale tohle není obsahem této diskuze....