Re: Ohled k vozíčkářům

Sylvie, byla jsem tu pod jménem Petruna a zaregistrovala jsem se.

Rozumím ti. Každému bych pomohla, jak bych mohla. Ale především se každý postižený musí snažit sám a ne čekat, že když je postižený, že mu budou ostatní vymetat cestu (brát své postižení jako argument). Nejde o to pomáhat druhým, jak oni chtějí, ale jak potřebují. Dejme tomu když stará babička přijde do obchoďáku a neví, jak strčit pětikorunu do vozíku, tak jí nepomůžu tím, že jí tam tu minci vložím. Protože příště bude řešit stejný problém. Tak v tom případě bude lepší naučit jí tu minci tam zandat, aby si příště poradila sama.

Daniela by se podle mne měla učit být soběstačná a ne čekat, že jí automaticky bude promíjeno to, co jiným neprojde. Ona by neměla od okolí žádat berličky, dokud si není jistá, že sama udělala maximum a jistá, že neudělala chybu. Zastávám přístup spoléhání se na sebe (o to víc, o co větší je náročnost situace )např. "jdu s devíti dětmi, musím si proto na ně dávat o to větší pozor" a nebudu přece čekat, že mi ty děti budou hlídat okolojdoucí :-) a když jedno někam spadne do rigolu, tak nebudu k zodpovědnosti volat majitele rigolu, ale především jen a jen sebe.