rady ženám

Článek se mi líbí, ač shrnuje věci sdělované často, takže "nic nového pod sluncem". Ono se ale hodí věci připomínat. Líbí se mi i odlehčeným stylem.

Jen dvě podotknutí, nebo spíš takové povzdechy:

1) I já, žena, dojdu občas z práce domů zcela vyčerpaná a bez nálady. V předsíni se na mne vrhnou děti a než se stačím zout, dozvím se tři věci nutné na zítra a dvě které musím udělat neodkladně, nejlépe před půl hodinou. I já potřebuji příjít domů a mít čas na vzpamatování, alespoň tak dlouhý, abych v klidu vybalila nákup, převlékla se, vyčurala se a umyla si ruce

2) V poslední době mě poněkud štve, že se neustále radí ženám, co mají ve vztazích dělat (ano, v článku je i odstaveček určený výslovně jako apel mužům - jeden na konci. Článek to v mých očích šlechtí, ale obecný poměr se tím bohužel stále nesrovnal.)
Když se obecně píše o tom, že muži špatně vyjadřují city, nebývají to primárně články : "Muži, učte se a nebojte se vyjadřovat city" a teprve v druhém plánu "ženy, snažte se je pochopit" - je to naopak.
Zajímavé je, že když se píše o projevech premenstruačního symbolu, nebývá to primárně "muži, snažte se ženy pochopit", ale "ženy, ovládejte své hormony" (a to bych řekla, že premenstruační syndrom je na tom ještě nejlépe v procentech "apelu na mužské pochopení")

Zkrátka, poněkud mě otravuje, když se neustále dočítám, jak jsou muži a ženy jiní (což jsou), a zároveň z toho pro muže jakoby plyne především "mapu si musíte na výletě přečíst sami" zatímco pro ženy "nemůžete od mužů čekat, natož vyžadovat pochopení, oni na to prostě nejsou, no". Dočtu se připomenutí ženám, že muž uvažuje jinak a není jasnovidec, takže zapomenuté výročí svatby není znamením, že ženu nemiluje (s čímž souhlasím), ale mnohem méně se dočtu připomenutí mužům, že výročí jsou pro ženu důležitá, a když už na ně zapomenou, existují klasické a v generacích osvědčené způsoby nápravy (kytka, večeře) - věc se nevyřeší prostým konstatováním "my chlapi jsme takoví".