Jsem žena satorie

protože svého muže slušně upozorním, že se tváří opravdu naštvaně. Mému muži to vyhovuje, pokud chce povídat, tak spustí. Pokud je na tom opravdu špatně, koukne ještě hůř a pak oba víme, že je naštvaný a podle toho se zařídíme. Nedovedu si představit, že bychom se tvářili, že je vše OK. A pokud jeho emoci nepojmenuju já, tak on prostě dělá, že se nic neděje, ale příjemný rozhodně není a časem mě vytočí. Autor článku pouze ukazuje, že je "typický" muž, že má rád model "typického" muže a rád model "typického" muže šíří. Já si naopak dost dobře nedovedu představit lov bez řádného plánování (mluvení) a přípravy na něj. Byl by to chaos. Sbírání bobulí při klevetění musí být pořádná šlapačka na nohy a šťouchání lokty do sebe. Upozorňovat na sebe divokou zvěř hlasitým klábosením uprostřed lesa je docela riziková záležitost. A pokud vím, pokud se dralo peří, klábosili všichni. Dělalo se to v zimě a muži seděli společně s ženami a taky něco kutili.