O čem je naše partnerství

Partnerství není o tom, že se před sebou budeme klanět a vzájemně se uctívat, ale že budeme žít v pohodové, veselé a klidné domácnosti. Já přece za žvýkačku nalepenou na posteli nevyhrožuji rozvodem nebo nedělám hysterické scény, ale můj muž není bůh, abych po něm uklidila a ještě ho blahořečila, že vydělává! Ty básničky jsou legrační a nám pomáhají - já při jejich psaní vychladnu a získám humornej nadhled a Robert je rád, že neprudim a zároveň uzná svou chybu a napraví to. Místo dusné atmosféry je u nás pohoda. A autorita? Je důležitá, ale rozhodně ne víc, než usměvaví rodiče. A nebo si myslíte, že muž, který dělá bordel a jeho žena - služka, která po něm bez řečí uklízí, jsou dobré vzory pro děti? Oba si sebe navzájem moc vážíme, to se ale nepozná podle básniček, které Robertovi píšu, nemyslíte? Mimochodem - máte z mých ostatních článků pocit, že jsem nadřazená manželka a Robert úpí pod pantoflem? To, že se u nás nectí tradiční role - chlap=živitel=nedotknutelný a žena=uklízečka=plebejka, ještě neznamená, že nechovám ke svému muži úctu a on ke mně! Jo a mimochodem - víte, jak můj muž zareagoval na tu poslední básničku? Jako spořič obrazovky nainstaloval nápis: Nepíšu tak dobré básně, přesto je mi s tebou krásně.
Klára