Příspěvek do diskuse na téma "manžel prasátko" :o)

Milé dámy! :o)
Možná teď trošku píchnu do vosího hnízda, ale prosím, neberte si to vůbec osobně. Je to spíše takové filozofické zamyšlení. :o)
Debata nad Klářiným článkem o básničkové komunikaci (alespoň pro mne) totiž přesně ukazuje na to, kde je problém v tzv. skutečné emancipaci mezi mužem a ženou. Podotýkám, nejsem feministka, to ani náhodou. :o) Prostě jen nemám zafixované ony "archetypy", o kterých je ve vašich příspěvcích řeč. Vychází se přitom z jediného obecně platného modelu - tatínek je živitel, maminka hospodyňka. Ať už jsou oba partneři jakkoli emocionálně vyspělí, v podvědomí prostě funguje princip "já si čtu u jídla noviny, protože jsem muž" & "já shovívavě vymetám zpod postele ponožky, protože jsem žena".
Víte, holky, já si nemyslím, že to, o čem píšete ("lajdáctví, nepořádnictví...") mají muži vrozené od přírody jenom proto, že jsou muži. Podle mého názoru je to vina hluboce zakořeněné "archetypální" výchovy. Narodí se chlapeček - fajn, budeme mu kupovat autíčka a pistolky a vysvětlovat mu, že chlapi NIKDY nebrečí; holčička - budeme jí oblékat do kraječek, kupovat dětské nádobíčko a učit ji, že kluci jsou darebáci. Jenže děti se s tímhle rozdělením nerodí - jisté rozdíly mezi pohlavími samosebou jsou, ale tohle paušalizování "co má kdo mezi nohama, to má i v hlavě" je přežitek a nesmysl. Bohužel, nevidím moc známky nějakého zlepšování, takže za dvacet třicet let tady - či jinde - budou úplně stejně diskutovat naše vlastní děti. Jenom se možná změní názvy domácích spotřebičů, neboť technika půjde kupředu. :o)
Vaši manželé nemohou za to, jací jsou. Pouze převzali starý model, který pravděpodobně viděli u svých rodičů. A vy jste na tom úplně stejně, protože - upřímně - co by vás vedlo k tomu považovat žvýkačku na pelesti za fujtajbl, kdyby na vás nezafungovala "sexistická" výchova? Obecně se totiž dají lidé rozdělit (když zůstanu u té žvýkačky) do následujících skupin:
1) nikdy bych ji tam nenalepil a vadí mi tam
2) nikdy bych ji tam nenalepil, ale nevadí mi tam
3) nalepil bych ji tam taky
Proč by sakra měly být všechny žena automaticky "jednička" a muži "trojka"? Jenom proto, že jedni čůrají vestoje a druzí vsedě? :o)
Vzhledem k tomu, že jsem nevyrůstala v "normální" rodině, tuhle archetypální výchovu jsem sama na sobě nezažila. A vlastně ji nezažívala ani moje matka a strejda - ač z rodiny měšťácké, přirozenému směřování jejich zájmů nikdo nebránil. Takže moje máti chodila na dívčí fotbal, na zábavy a hned v osmnácti se hrnula do toho, aby si udělala řidičák a strejda pomáhal babičce s vařením. Dneska je jim oběma přes padesát. Strejda vaří, peče, šije na stroji, uklízí; moje máti sice taky pořád uklízí (u ní je to dané tím, že babička - její matka - zase neuklízela skoro vůbec), ale její švadlenkovské umění končí u přišití knoflíku, svetr mi v dětství pletla osm let aniž by ho kdy dokončila a její největší "vášní" je jezdit autem, cestovat, navštěvovat přátele atd. Přitom je to úplně normální ženská, která má věčně nakupovací mánii a zálibu v pastelových barvách. :o) A rozhodně to není tím, že by byl strejda homosexuál a matka lesbička, jak tvrdí některé pomýlené teorie. :o)
Celým tímhle sáhodlouhým elaborátem jsem vám vlastně chtěla jen nadnést možnost - co když to, co děláme, neděláme ze své vlastní vůle, ale proto, že nám to někdo v útlém dětství našrouboval do hlaviček? Nenapomínáme své muže za něco, za co vlastně nemůžou? Nejsme v jejich očích stejně "divné" jako oni v našich, protože děláme to, co my považujeme za běžné a normální? :o)