Vánoce jsou i dobou rozjímání,

takže tvůj příspěvek vůbec není od věci. A dobře si uvědomuji, že dnes doma svým dětem dělám Vánoce takové, jaké jsem si je přinesla z dětství. Stromeček musí zářit (nechoďte na mě se slaměnými ozdobami a jablíčky!) a svíčky jsme pořídili stejné, jako jsem měla v dětství - červené muchomůrky. Tento čas, kdy jsme všichni spolu (a mám to štěstí, že žiju v úplné rodině), je zároveň vždycky zabarven smutkem. Že svátky skončí a my vykročíme do temného a studeného ledna. Že léta plynou a času nám ubývá. Že ... doplňte si, co chcete. S manželem jsme o Vánocích oba přecitlivělí. Tento stav umožňuje intenzivněji vnímat krásu, ale zároveň je člověk melancholický a zranitelný. Myslím, že je to určitá očista pro duši, zastavení se. K tomu smutek patří. Ať žijí Vánoce a pěkné svátky vám všem na Rodině!