Re: Vzpomínat se musí, ale žít se taky musí...

Lizzie, tak to máme úplně stejně. I když jsem měla krásné dětství, tak k němu zaujímám postoj "bylo to fajn (se svými klady a zápory), ale jednou mi to bohatě stačilo". A kdykoli na to s někým zavedu řeč, tak mi odpovídá ve stejném duchu. Myslím na to často.
Blbý příklad - třeba zrovna včera. Byla jsem v nepohodě, a tak jsem šla a snědla půlku vánoční kolekce s dutými figurkami, kterou jsem nakoupila na Vánoce. Každý rok kupuju spousty kolekcí - kolik chci. Jako dítě jsem musela jen doufat, jestli se zadaří a duté figurky vůbec budou. A stejně jsem si musela dávat pozor na to, abych jich nesnědla moc a nebyly z toho nepříjemnosti.