Pravdou je, že

jee to šíleně náročné období a člověk mající rád svůj klid si prostě hůř zvyká. Jen ze svého okolí vím ai o 4 párech, které to neustáli, ať již byli nebo nebyli manželsky oddáni. Ale jak psal někdo nade mnou, opravdu to stojí za to, když vidím kluky si spolu hrát a kočkovat, když se v noci přitulí, když mě dají pusu a pohladí, tak zapomínám na ty vzeklouny, který se projevují rádi na veřejnosti, kdy se společnost dělá na dva národy (1. to bych mu nedovolila, 2.nezvyšujte na ně hlas), na probdělé noci, na počmárané stěny, rozbité mobily apod. Nevím, ale jsem ráda, že jsou, neumím si to bez nich představit, je to prostě už součást mě resp. nás obou (a vždy bude), vím, že i přes všechny ty nezdary bych do toho šla znova. Je pravda, že díky manželovi i babičkám mám i čas si to užít, mám pomoc a to je velká výhra v tom kolotoči, že mi stačí pár minut, aby mě někdo zastoupil a je mi líp a vracím se s novým elánem do toho zvěřince .