strach má velký oči

tak já patřím k těm, co děti nemusí - nikdy jsem neťuťala nad kočárky, nehrála si s panenkama a podobně. ještě ve 30 letech jsem 14 dní nemohla usnout hrůzou, že příští čtvrtek budu 4 hodiny hlídat 3letého synovce!!!
děti jsem neměla ne proto, že bych neměla partnera - necítila jsem se na to. pak jsem otěhotněla v 31 letech a narodila se nám dcera. celé těhotenství jsem dělala to co vždycky, kolo, koně, běžky, túry po horách... 14 dní před porodem panika, že se všechno změní a bude to strašný.

po porodu jsem zjistila, že s dítětem se dá dělat úplně všechno, jezdit na kolo (s vozejkem a novorozeneckou vložou), na běžky (ten samý vozejk s lyžičkama), na výlety, ke známým... prostě se jenom bere navíc kočárek a časově se to přizpůsobujě vlnám spánek - krmení - bdělost... a na noc se chodí domů:)))
druhé dítě - to jen zapadne kolečko do soukolí

připadá mi, že se to málokde prezentuje, ale mě osobně v krizi před porodem moc pomohla věta v nějakém článku, že děti jsou přirozená součást života!
děláme všechno jako před "tím", děti nás obohacují, i když jsou někdy děsné, jsou to nejlepší, co může člověka potkat. doufám v další 2:)