Nevychovanec? Aspergr!

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli se s Vaším synkem od roku 2003 změnila situace k lepšímu. V článku jste úplně přesně vystihla nynější situaci v rodině mé sestry, která má nediagnostikovaný AS, asi tak jako já a moje sestra a náš otec. Kdysi se nám žádná diagnóza neurčila, ale podle toho co popisujete, vidím, že ty symptomy jsou stejné. V naší rodině panuje chaos, občas někdo šíleně vybuchne a chová se i v dospělosti jak zvíře...včetně násilí...nikdo nikoho neposlouchá a když jim chci o tomto zdělit, nikoho to nezajímá i když jsem jim chtěla dát vše přečíst...Přesto, že mám 4 letého synovce, raději na návštěvu ani nejezdím...protože jeho chování mi zraňuje....je velmi chytrý, ale zuřivec a je schopen mi plivat do obličeje a v zápětí je jak milius...pak se pohádám se sestrou, že s malým nechce nikam jít na vyšetření a vztahy mezi námi jsou více než chladné..navíc ona je výbušná také a snůška výčitek, abych se starala o sebe (děti bohužel nemohu mít)je po takovém snažení ji pomoci dosti těžká...Záleží mi na blízkých rodinných příslušnících, ale co mám dělat, když vysílám signály, které oni nejsou schopni přijmout? Není tady pomoc zbytečná? Chtěla bych, aby to měl malej trochu jednodušší...oni na něj za všechno řvou, přikazujou a zakazujou a on to stejně nechápe a vždy se vše opakuje stejnými scénami. Tak se do toho asi nebudu plést ..nebo co mi poradíte, když jde o mou rodinu? Mám se nějak snažit má to cenu?