Re: mám to doma

Ahoj Hanko, přečetla jsem si tvůj příspěvek a chápu, jak ti je, můj syn je něco podobného, dodnes jsem si myslela, že je prostě hyperaktivní, taky jsme už měli papír na paní psycholožku, ale ve školce mi paní učitelka řekla ať ještě počkám, že někdy děti naopak rozhodí. Podle tohohle článku uvažuji, jestli taky nemá spíš tuhle poruchu. Nesnáší změny, nesnáší, když něco nechápe, nemá žádnou trpělivost. Chce se něco naučit a když to nejde naprosto ihned tak s tím doslova mrskne a strašně se vzteká. Je mu šest. Ve školce měl velké štěstí na paní učitelku, navíc je ve třídě pro alergiky, kde je jen 15 dětí. Ale chci ti hlavně říct, že nejhůř snáším, jak podle ostatních je všechno naše vina, protože je to rozmazlenej parchant, kterýho bych zřejmě měla od rána do večera mlátit. Všude na mě koukají, že ho neumíme zvládnout, nejlepší jsou pravidelně matky holčiček, které nedokážou pochopit, že každé dítě je jiné. Taky vlastním jednu holčičku, která byla jako malá naprosto nekonfliktní, teď je v pubertě, tak je to horší, ale nic strašnýho. Teď se malej chystá do školy a já mám předem strach. Už jsem do první třídy vypravovala dvě děti a nikdy mě nenapadlo, že by mohly být problémy, ani nebyly, oba se učili velmi dobře a bez výchovných problémů. Teď mám strach předem, přestože vím, že kluk je inteligentní dost, protože číslice uměl, ještě mu nebyli tři roky, teď v klidu počítá i přes desítku, ale jakmile řekne něco špatně a já ho opravím dostane amok a nechce dál nic dělat. Jinak mám dojem, že stát se mi ve školce něco jako tobě, tak ho asi chci dát jinam, ale nevím, tady například jsou školky plné a člověk si moc nemůže vybírat. Jinak mě vadí i nejbližší rodina, všichni ho pořád jen okřikují, ani se mi k nikomu nechce chodit, pořád jen: neběhej, nekřič, to nedělej..., lidi tyhle děti prostě obtěžují a já už jsem z toho dost unavená a tyhle články mě moc optimismu nedávají, tak ahoj snad to s našimi dětmi dobře dopadne