Fandím vám!

Váš příspěvek se mi moc líbil, asi hlavně proto, že o výchově svého syna přemýšlíte, ale snažíte se i "vcítit" do jeho myšlení a nebojíte se jít "proti proudu". Každé dítě je jiné (a nemusí jít zrovna o nějakou "diagnózu").
Líbí se mi, co k tomu napsal prof.Matějček: "Rozhodující je snažit se dítě poznávat a rozumět mu! Objevovat jeho povahu, jeho sklony, jeho zájmy. Je to ostatně nadmíru zajímavá, napínavá, mnohdy i dramatická cesta za poznáním. A bohatě se nám vrátí. Své vychovatelské postoje, zásady, praktiky i cíle bychom měli formovat tak, aby to odpovídalo osobnosti dítěte, tj. jeho temperamentu, inteligenci, nervovému systému, potřebám, zájmům, sklonům a charakteru".
Na každé dítě tedy platí něco trochu jiného a je na nás rodičích, abychom své dítě poznali a snažili se pochopit, co potřebuje. Je to fuška, často nenajdete pochopení u svého okolí, které si myslí, že zase musíte mít svou hlavu, když přece "normální" postupy jsou generacemi prověřené. Je těžké tomu odolávat a často i člověk sám má pochybnosti, jestli zrovna tím, jak chce svému dítěti pomoci, mu neubližuje. Jistotu nemáme a navíc jsme všichni lidé omylní a s vlastními chybami. Ale cítím, že k výchově přistupujete s láskou i s rozumem a váš přístup je mi hodně blízký, držím vám palec, ať vše zvládáte co nejlépe!