Re: Dali jste mu šanci...

Lendulko, netrap se. Já vím, že je to strašně těžké. Rozhodla jsi se v danou chvíli tak, aby to bylo podle Tvého svědomí vůči Tvému dítěti správné. Tak jsi to cítila. Nemyslím si, že by takové rozhodnutí bylo o cokoli snazší než to moje. A chápu Tvou bolest v srdci.
Pan primář z genetiky byl jediný člověk, který mě od mého rozhodnutí nezrazoval. Vyložil mi, co všechno nás s takto postiženým dítětem čeká. A zároveň řekl větu, že mé rozhodnutí plně respektuje a chápe. Že ať to dopadne jakkoli, pro mou psychiku jsem udělala velmi dobře. V tu chvíli jsem se vnitřně ohradila, že tady přece vůbec nejde o mě, ale o Honzíčka. Zpětně mu musím dát za pravdu i v tomto bodě. Přeji Ti hodně síly a pokoje!