Pohádky nelžou

Já mám pohádky ráda strašně moc. Upozorňují, že nic nezískáte, když do toho nejdete naplno. A dokonce i za cenu, že vám to zlomí srdce a všechno ztratíte. Honza se nijak nezaobírá tím, jestli ho princezna bude chtít, prostě jde pro živou a mrtvou vodu nebo zabít draka, protože zachránit princeznu je důležitější než získat její lásku. A za to je odměněn. Honza není symbol muže, ale symbol milujícího člověka na životní cestě. Já se vidím spíš jako Honza než jako princezna :o) Tím myslím ne že jsem spíš chlap, ale že ta genderová bagatelizace pohádkám spíš škodí a zastírá jejich hlubší významy. Přijde mi to škoda.
A s tou všedností souhlasím s Monty. Já jsem snílek a mého muže to baví a tak si taky rád zahraje na snílka. Dívám se na něj jako se na něj dívají cizí lidé a vidím, že je pořád stejně a nebo možná ještě víc sexy než když jsme se potkali (protože jsem mu vymluvila ty fotrovské svetry :o))) a on oceňuje, že mu tohle dávám i ve všední den a vrací mi to. Říká dětem: Všiml sis, jak je maminka krásná? Nosí mi s klukama z nákupů kytky. V tom shonu v péči o děti si sotva stihnem všímat, kdy se kdo hnípe v nehtech.