ja svou pohadku prave ziju:-))

mrzi me, ze to vnimas, tak jak to vnimas, ale ma to tak vetsina lidi...
ja si myslim, ze ta pocatecni zamilovanost je chemie, ktera zkratka pomine, nebo zadna chemicka reakce netrva vecne a pak prijde ta nadherna vsedni realita, kdy se dva lide uz znaji, jsou tam pro sebe, kdyz je potreba, vztah je zalozen na duvere a vzajemnem sdileni a blizkosti....ano neni to ta pomatenost smyslu jako na zacatku, je to mnohem krasnejsi - asi jako kdyz beres drogu a jsi happy (to je ten zacatek) a pak se naucis byt stejne happy, ale bez te davky drogy...a to je neuveritelne uzasny a povznasejici pocit)ano miluju sveho muze, je to totiz ten nejuzasnejsi chlap na svete a nemenila bych ani za nic, ani ve svych snech...tak takhle ziju ja)