no jo

no nevím jaký je recept na tuhle "chorobu" - snad neřešit blbiny? Mít vlastní život a nečekat, že někdo jiný bude permanentně naplňovat moje citové potřeby? Všechno v životě má vývoj, i vztahy. Po skoro dvaceti letech vztahu můžu za sebe s jistotou říct, že partnerství je víc než zamilovanost. A tím neříkám, že zamilovaná nejsem. Je to ale už jenom jakoby přidaná hodnota k partnerskému vztahu s člověkem, kterýho si můžu vážit. A vážit si ho můžu právě proto,že jsme spolu prožili hodně věcí a tudíž vím, že se na něj můžu spolehnout. Posledních pár let řešíme manželovy zdravotní problémy a já si o to víc uvědomuju, jak dobře mi s ním je a jak jsem ráda že ho mám. A fakt neřeším, jestli se někdy dloube v nose