Mám to podobně

Mám to podobně, nevidím na tom nic zvláštního (tedy v ČR asi ano :)) ale v drtivé většině světa ne. Naopak se mi zdá, zda varianta vše podřídit prvním letům dítěte, která je nyní tolik propagovaná není to pravé ořechové. Líbilo by se mi, kdybych mohla "pracovat" a mít u toho dítě ...tedy teoreticky to můžu, ale aby si hrál na zemi u PC se mi nelíbí.... při práci na zahradě, na statku atp. jak to bylo dřívě, děti se tak nějak vezli sebou v běžném životě, starší se starali o mladší, širší komunita se zapojila, děti nebyly doma ale prostě se musely přizpůsobit tomu, co dělala matka...dnes se matky přizpůsobují dětem až moc (podle mne). Dnešní izolace moderního světa v městkých bytech, kdy děti jsou s maminkou doma celé dny, jdou občas na nákup a na hřiště či na procházku mi prostě nesedí...(čistě můj názor). Momentálně našeho mladšího má na starosti tatínek, když má volno v práci nebo občas kamarádka (chůva), 1x týdně přijede na 2 hodinky vozit i babička. Není to na celé dny a není to stále. Myslím, že tvorba citové vazby na matku (rodiče) není o tom, že s ním je člověk 24 hodin denně. Z mé zkušenosti to bývá naopak kontraproduktivní (jak pro dítě, tak pro matku - nejčastěji je doma ona). Kombinovaná péče (řekněm 70-75% matka) plus částečná práce se mi zdá ideální. JInak z mé praktické zkušenosti mají jedny z "nejpevnějších" vazeb na matky ty děti, jejich rodiče na ně "kašlou", děti alkoholiků, děti týrané atp...je to divné, ale je to tak.