Re: být šťastná, ale za jakou cenu....

Já mám zase jiný příběh ze života : Moje ségra byla ženou v domácnosti 12 let. Tj. první dcera nikdy nezažila "trauma" dítěte, které usíná samo v pokoji ( sestra ji houpala v náručí dokud neusnula, později ji držela za ruku, dokud neusnula a ani večer raději nikam nechodila,protože se jednou stalo, že dcerka vycítila, že maminka není doma a pak brečela tak dlouho, dokud segra zase nepřišla )celé dětství, které bych pojmenovala jako velmi idylické se neteř nemusela obávat toho, že by se musela vypravovat sama do školy a že by musela jít na hlídání k někomu jinému. Vše bylo krásné až do její puberty a pak nastal zlom. Z roztomilé holčičky se stal hotový terorista, který si umínil, že nebude dělat přijímačky a že maminka musí zařídit soukromou školu, ovšem za cenu pobytu na internátě. Tak se stalo. Pak se opečovávané dítě zaleklo toho, že najednou maminka 5 dní v týdnu není a že se holt musí spoléhat sama na sebe a donutila milou maminku, aby ji zařídila přestup na školu v rodném městě. Tak se stalo. To že ten rok školy musela každý měsíc platit 8000,- školné ji nijak nevzrušovalo. Pak už požadavky neustále narůstaly a dnes v posledním ročníku SŠ vydírá svou mámu tím, že když ji nezvedne kapesné o tisícovku, tak ze školy odejde a půjde někam makat. V životě segře nedala žádný dárek ani k narozeninám ani na Vánoce. Krade jí peníze z peněženky a doma nehne ani prstem. Od toho je tam přeci ta skvělá máma, která byla vždy připravena řešit každý její problém a přání.