Re: oslovení rodičů

Je to volba každé rodiny, netroufla bych si to hodnotit. Jen za sebe si myslím, že oslovení táto, mámo je intimnější. (Ale nesmí mě tak oslovovat nikdo jiný než moje děti, když mě tak oslovoval manžel, pěnila jsem.) Pro své děti nejsem kamarádka, ale matka. Kamarádi přicházejí a odcházejí, rodiče zůstávají. Jako kamarádka mám jen poradní hlas, jako matka mám autoritu. Máme s dětmi dobrý vztah, jsme tolerantní a nebazírujeme na hloupostech, je hodně věcí, o kterých se mohly od mala rozhodovat samy, ale jsou situace, kdy rozhodneme a děti to musejí respektovat. Jsme to my, kdo stanovuje hranice, co se smí a co už ne. Nejsem pro příliš autoritativní výchovu, beru to jako ve zvířecí říši - tygřata si hrají a tygřice na ně dohlíží z povzdálí, ale když zavelí, tak musejí poslechnout, jinak je k poslušnosti přivede. (Třeba u přechodu se nediskutuje, ale prostě mi dají tlapku a jdou vedle mě. Na chodníku se s míčem nehraje, nese se v tašce, aby nevypadl a nebylo třeba pro něho jít na silnici. To jsou ty hranice, které mám na mysli.)