Re: hysterická matka

tak já taky popíšu zkušenosti ze 3 oddělení:

duben 2008 - Zlín IMP, malá byla 2 dny ve vyhřívaném lůžku, chodila jsem za ní kdykoliv a POD DOHLEDEM sestry (což beru jako samozřejmé a bezpečné) jsem ji přebalovala, kojila a krmila stříkačkou. oni to ve Zlíně ani flaškou nedělají. byly tam sice návštěvní hodiny, ale šla jsem tam a poprosila je jestli se na malou můžu podívat a být u ní (přišla jsem někdy ve 22h večer k ní poprvé) a oni že jasně. přístup očividně lepší než v Brně a Kyjově, ale ruku na srdce, šla jsem tam "s prosíkem", protože mi bylo jasné, že můžou říct NE. nešla jsem tam "prát se za svá práva". a šla jsem tam se slzama jak jinak že?

březen 2011 - Zlín JIP, malý převezen s velkými problémy, primář mě k němu dovedl, ukázal mi jak to tam chodí a řekl, že za ním můžu kdykoliv, ať nehledím na návštěvní hodiny (nutno uznat, že malý byl vážný případ). v celé nemocnici byl zákaz návštěv kvůli chřipce, ale dovolili i občas přijít manželovi. vždy jsem mohla k malému až po "svolení" sestry (a chápu a souhlasím!) a vždy mi zavolala dr. a tem mi řekl novinky. s primářem jsme seděli asi hodinu kdy nám to vysvětloval a dal nám na sebe i číslo na mobil, kdybychom něco potřebovali. po týdnu ho museli převézt do Prahy

březen -duben 2011 - Praha, centrum metabolických vad, Ke Karlovu
po převozu jsme volali a telefonicky nám vše sdělili, příští den jsme přijeli, ukázali nám jak to tam chodí, kde malý je, měli jsme dlouhý hovor s doktorkou. řekli ať k malému jdeme kdykoliv, ale že je po lumbální punkci, utlumený a ať na něj ani radši nesaháme nemluvíme, že potřebuje NAPROSTÝ klid. tak po tomto sdělení jsme se na něj jen mlčky dívali. a jak mi bylo??? probulela jsem cestu ze Zlína, celý hovor s dr. a vše prostě. doktoři byli vstřícní, tušili jak nám je, a my jsme se jim zase "nepletli" do jejich práce. řekli nám, že jak to půjde můžeme si ho hladit (mít položenou ruku že) a že se samozřejmě budou snažit ať můžu být co nejdřív s ním, což odhadovali tak na měsíc! tak jsem jim prostě věřila a nebudu si v takového situaci vydupávat kontakt s dítětem, který by mu mohl očividně uškodit (měl krvácení v mozku a manipulace byla nežádoucí, co jsem koukala na setry tak to dělaly tak opatrně, že bych si ani netroufla)
dr. vždy přišli sami a sami nám řekli kdy si ho můžeme pohladit a po dlouhém týdnu nám ho dali poprvé do náruče. sami od sebe, nemusela jsem za to bojovat, prostě až uznali že mu to neublíží!
pak mi sami řekli, že zkusíme kojit (i s čidly a drátky), a pak mě přijali a to už jsem pomalu začala přebírat péči o něj. na pokoj jsem taky čekala mohla jsem tam být o pár dní dřív, ale nebyl volný a malý prostě musel být na JIP (měl za sebou jednu operaci a na druhou čekal). co nadělám? prostě nemají pokoje, museli rozšířit oddělení na úkor maminek, ale zato zachrání víc dětí, co je víc??
po přijetí jsem tam byla 2,5 týdne a dr. se starali i o mě posílali mě na procházky a při jednom mém ...stavu blbém, mi zavolali psycholožku.

takže závěr, ano je to o lidech, ale o doktorech i rodičích! není to jednostranné, že doktor MUSÍ to a to, i rodiče by se měli snažit, ono to není pro ty doktory jednoduché a dělají co mohou. samozřejmě najdou se blbci, ale ono se najdou i blbci rodiče že?
takže milí personalá a milí rodiče SPOLUPRACUJTE, neperte se za svá práva, místo toho se DOMLOUVEJTE!!

a všem dr. a sestrám děkuji za péči o mé děti (což jsem jim tedy i řekla