Re: Pochopím, že je to po porodu a personál asi nejednal s rodičkou ideálně, ale nepochopím, že matka nechápe, že je to nedonošené dítě a navíc přes třetí porod

Motýlice, promin, ale opravdu nevíš, o čem tu mluvíme.

Dám Ti příklad:

jak už jsem psala, musela jsem nechat dítě v porodnici, protože tam neměli pro mě místo a vrátit se sama domů, asi 80 km daleko. Návštěvní hodiny byly od 13 do 16 hodin. Vn 16 jsem odešla z nemocnice a domluvila jsem se s kamarádkou, že u ní přespím, abych mohla ještě zítra do nemocnice. Ona ale ráno odjížděla pryč. Takže jsem se v 9 ráno sebrala, že teda pojedu ten den domů. Chtěla jsem ale vidět své dítě + nechtěla jsem 6. den po porodu courat několik hodin (do 13) někde po městě. Proto jsem šla na JIP, zazvonila a poprosila, jestli bych mohla jít ke svému dítěti se na ně podívat, než pojedu domů a že bych přišla až další den na tu 13. hodinu. Oni mi to nedovolili. Při představě, že neuvidím vlastně 48 hodin své dítě, jsem se tam fakt hystericky rozbrečela - nekřičela jsem, nevyhrožovala, jen tam stála - neschopná pohybu a brečela jsem. Pak přišla doktorka a s kyselým výrazem mě pustila dál. Nikdo mi neřekl, jak dlouho tam teda můžu zůstat atd. Tak jsem stála vedle inkubátoru, netroufla jsem si ho ani otevřít, ani si na dítě sáhnout. Jen jsem tam stála a tekly mi slzy zoufalstvím. Nikdo na mě nemluvil, nikdo si mě nevšímal, tak jsem odešla asi po 10 minutách. A v tomhle stavu jsem pak jela těch 80 km po dálnici domů.

Můžeš mi říct, co ti na tom připadá v pořádku? ¨Proč jsem tohle musela prožít? Proč moje maličké pár dní staré dítě nesmělo vědět, že maminka s ním chce být? Kdyby mi řekli, nesmíte sahat, ale smíte sedět vedle a dívat se, stačilo by mi to. Ale když tě pustí dovnitř na 2-3 hodiny denně a ještě nesmíš ani si sáhnout a nic, je to šílené.

Já přece nechtěla dítě propustit domů, nebránila jsem žádné léčbě, nebyla jsem ani zlá ani protivná, nestěžovala jsem si na nic. Jenom jsem chtěla vidět dítě mimo "otvírací hodiny", a to z vážných důvodů, podle mě. Jim prostě připadá normální, že matce stačí vidět dítě jednou za pár dnů, takových dětí tam pár bylo, co rodiče jezdily k nim jen jednou za pár dnů, ale promiňte mi, že já taková nejsem. Kdyby mi to, hajzlové, dovolili, byla bych tam několikrát denně. I kdyby to znamenalo přijít, pobýt, odejít do auta si sednout na 2 hodiny a pak se zase vrátit... Jistě, miminko většinu času prospí, ale to, že u něj jsi, když se probudí, dělá moc.

Motýlice, píšeš, že kvůli dětem býváš v nemocnici často, jestli jsem to dobře pochopila. To je tam necháváš samotné, protože to doktoři řeknou? A přijde ti to v pořádku? Přijde ti, že tomu dítěti není líp, když je s tebou? Já mít nemocné dítě, nechtěla bych se od něj hnout ani na chvíli - je mu zle a ještě je samo, to mi přijde jako šílená kombinace.