Re: To je zase...

Žubko, to je škoda. Většina domarodek žádnou nadřazenost necítí, a pokud se někdy nějaká vyjádří nějak trošku ironicky, je to vlastně v sebeobraně. Víš, jsme v menšině a útočí se na nás ze všech stran, často velmi ironicky a nadřazeným tónem Když mluvíme o porodu, vždy je pro nás důležitější JAK a méně důležité KDE. Mě kdyby nechali prvně v porodnici normálně, v klidu a pohodě porodit, zřejmě by mě porody až tak nezajímaly a neměla bych žádný velký důvod se o porod doma zajímat, natožpak jej realizovat.

Co se týče vnímání postupu dítěte porodními cestami, v porodnici v hektickém shonu, v poloze na zádech, a třeba po podání oxytocinu nebo jiné medikace je to prakticky nemožné. Doma, v klidu, v poloze, kterou si sama vybereš, to možné je, a samozřejmě je to možné i v porodnici, kde se praktikuje trpělivější přístup. Bez ohledu na to, jestli cítíš, kde dítě přesně je a jak je natočené, je dobré moc netlačit a nechat tuto fázi proběhnout co nejpomaleji, což taky znamená nejšetrněji. Možná tě to bude bolet o minutu déle, ale ušetříš si poranění, kvůli kterému by sis třeba tři měsíce nesedla (pár ruptur a výhřez konečníku, například). Tlačení mimo kontrakci tě zbytečně vysiluje, je málo účinné, a pokud ještě za dítě (dokonce špatně dorotované dítě) lékař nebo PA tahají, mohou ho zranit (zloměnina klíční kosti - viz. co píše Zzubajda, poranění brachiálního plexu,...).