Vše je RELATIVNI

Srdceryvných článků o porodech je víc než dost a tohle je jeden z nich. Jakoby se autorky předháněly v tom, která dojme k slzám víc čtenářek. Mě to taky dojalo....ale z jiné stránky. Poslední dobou propagace domácích porodů je tak velká, že naznačuje ženám, že kdo neriodí doma, není in a děla něco špatně a měl by to dělat jinak. Kdo si nezapálí svíčky, nepustí si svojí tlumenou hudbu a neprotancuje se ke kontrakcím, taky by si to měl rozmyslet, zda počít vlastně vůbec dítě, když třeba mu podmínky neumužnují ani takto porodit. Kdo má doma manžela, který se postará až do večera o obě děti, aby si rodička mohla den užít podle svých představ a maminku, která honem jede z Moravy, aby pak pomohla s miminem a ostatními členy rodiny aby si novopečená maminka mohla užívat s miminkem v posteli? Co vlastně autorky podobných článků jako je tento nadále očekávají? V čem bude jiný průběh vyrůstání dítěte a péče o něj, pokud rodila doma a oba rodiče si osahali hlavičku v porodních cestách? Budou mu odmala vštěpovat, že se narodil jinak než ostatní a že je vyjímečnější? Nebo čekají, že nebude tolik zlobit, kddyž se narodil při svíčkách a modlitbách za podpory celé rodiny? Zaujal mě dokument v TV o orgasmickém porodu....byl to opravdu hezký film o porodech doma. Myslím si, že dámy ....co hudba, peřinka, vodička, svíčky...ORGASMUS u porodu....máte co dohánět:-DDDDDD