bohužel jsem společnost

Není to zase tak dávno co jsem se setkala s rastistickým přístupem v naší knihovně. K mamince s romským dítětem se v dětském koutku chovala knihovnice jinak než k jiné mamince, a ta na konec odešla. Ze začátku jsem jí /maminku ne knihovnici) podpořila, ale víc jsem se jí nezstala. Nevěděla jsem tehdy jaká jsou opradu pravidla knihovny, zda si tam děti mohou hrát či ne, teď už vím, že opravdu mohou a za tu byť jinak velmi milou a vstřícnou knihovnici je mi trochu stydno. Romy tam prostě nechtěla, tak sice slušně, ale nepříjemně a jasně ji odtamtud dostala. Nikoho jiného by neprudila, že knihovna není herna a že se hračky musí hned uklízet...

Píši o tomhle, že to je takový nenápadný rasismus jinak slušného člověka, který jsem na vlastní oči zažila... a se kterým se Romové asi setkávají a musí to být velmi energii beroucí... namísto přátelskosti skratá snaha se člověka zbavit. My ostatní maminky si tam chodíme dobíjet baterky, jsou tam moc příjemní... :-(