Tak my takový stánek měli

..... a neuživili jsme se. V našem sortimentu byly i klasické stánkové věci (hot dogy, různé hamburgery, teplé toasty, smažák atd atd), ale dělané hodně jinak, s hromadou zeleniny a vždy s nějakou nadstavbou oproti ostatním stánkům, domácí dressingy, langoše byly třeba s česnekovou zakysanou smetanou a jarní cibulkou, v nabídce byly zeleninové tortilly, různé zapékané bagety s hromadou zeleniny, saláty, prostě jsme se snažili mít moderní a civilizovanější fast food. Fair trade espresso, capuccino a čaje s hnědým cukrem jsme prodávali. S hygienou problém nebyl, člověk jen u pracovních a hygienických postupů musí dost přemýšlet, aby všechno bylo z hygienického hlediska ok. A taky je to tedy větší investice do vybavení.
No a co myslíte .... 100 x denně jsem odpovídala na dotazy, jestli máme párek v rohlíku, langoš s kečupem a hranolky s tatarkou ..... Upozorňuji, že cena našeho sortimentu byla naprosto srovnatelná s ostatními stánkaři. Takže v ceně to rozhodně nebylo. Měli jsme poměrně dost stálých zákazníků, kteří si náš stánek opravdu oblíbili a chodili k nám mlsat pravidelně. Protože já jsem se fakt snažila jednotlivé produkty hooodně vymazlit. Ale ti nás prostě neuživili. Stánek byl na jediném autobusovém nádraží stotisícového města. Stánky jsme tam byly dva. Ve druhé byla špína, smrad, vše smažené a prodával se tam alkohol, to my jsme neměli. My jsme to po roce vzdali, tento stánek je tam dodnes. Prostě jsem neměla psychicky na to, když se mě deset matek denně s dětmi v kočárku zeptalo, jestli máme párek v rohlíku nebo teda aspoň krokety s kečupem. Normálně jsem to vzdala. Vzhledem k tomu, že gastronomie je můj celoživotní obor, jídlu se hodně věnuji, tohle pro mne bylo kruté vystřízlivění ..... :-( My jsme ještě původně s manželem pražáci, tak jsme si říkali, že třeba v Praze by to šlo lépe ..... ale těžko říct....