Nepaušalizujte.

Podle chování v tramvaji nelze soudit, jaká matka je a jak se dítěti věnuje. Každé moralizující osobě bych aspoň na tři hodiny přála dítě, jako byl můj syn. Zvídavý ještě víc, než je obvyklé. Jednou ho hlídaly kamarádky (jedna z nich už měla tři děti a druhá dvě). Po hodině ho vrátily, že už na něho nemají sílu. A já ho měla 24 hodin denně. Mlčel jen, když jsem ho poprosila, ale to bylo jen třeba od jedné křižovatky ke druhé nebo od nějaké zastávky k jiné zastávce, nesměl to být dlouhý úsek, to by pak začal zlobit. Mezitím jsem přepínala na nouzový režim, kdy jsem registrovala jen život ohrožující aktivity. Jsou sice dokonalé matky dokonalých dětí, ale většinou se samy sobě zdají dokonalé buď dokud dítě ještě nemají nebo jejich dítě už je dospělé. Nejlépe tehdy, když to dospělé dítě je syn a má dítě, jehož matka je naprosto nemožná a nezvládá to :-/