Přece jen odpovím na otázku

Kam zmizela komunikace? Ta zmizela tehdy, když se hovory o vedení domácnosti, o dětech a jejich výchově začaly považovat za slepičí. Výchova dětí je důležitější než třeba fotbal. Přesto žvanění o fotbalu je nadřazeno povídání o výchově dětí. Kromě toho jsou na dnešní matky kladeny vyšší nároky než byly kladeny na nás. Sice mají jednorázové pleny, výběr hotových jídel a já nevím jaké ještě pomůcky, ale jsou osamocenější, vyčerpanější. Často si za to mohou i samy. Dítě svěřit tchyni? No, to ani náhodou, té nemožné ženské bych nesvěřila ani psa. Tchyně se zmíní, že se dítě neumí chovat u stolu a rozbíjí hračky. Jak se může opovážit mluvit mi do výchovy? S vlastní matkou je to podobné, ale trošičku tam červíček zahlodá. Otcové dětí jsou celé dny v práci. Někdo musí vydělat na dovolenou u moře. Že bychom se po dobu mateřské mohli trochu uskrovnit? Proboha, to ne, nejsme přece nějaké socky. Ale uštvaní lidé reagují i na drobnost výbuchem. Zkrátka je mi dnešních městských matek líto, neměnila bych s nimi ani za nic. (Abych nebyla nařčena z problémem se snachou - ještě žádnou nemám a až ji budu mít, bude bydlet dost daleko, nebudeme mít na konflikty prostor. Bohužel ale ani na pomoc. Dcera zase je dost asertivní a bere poznámky okolí tak, jak vyhovuje jí. Je to váš názor, je to zajímavé, já si udělám, jak budu chtít já. Je totiž po své matce a babičce, ty to tak dělaly, ještě než se slovo asertivita objevilo v našem slovníku.)
Ale podle chování v tramvaji bych nedokázala usuzovat, jaká ta matka je. (Pokud dítě netluče nebo na ně sprostě neřve. Tam mám jasno.)