jeden případ z praxe

Nejsem odpůrce potratů. Ale ani příznivec - spíš je to o volbě menšího zla. Z mého pohledu je menším zlem potrat, než nešťastný človíček - deprivant, ať už vlivem nelásky rodičů, nebo ústavní výchovy.
Nemám dost znalostí na posouzení téhle "potratové tablety" ze zdravotního hlediska, takže se vyjádřím jen k té dostupnosti. Pokud by skutečně měla být dostupná stejně jako aspirin, je to dle mého špatně. Chybí tam bariéra, která funguje v případě klasického potratu, a která může zabránit unáhlenému rozhodnutí.
Vím to z vlastní zkušenosti. Kdybych měla k dispozici "potratovou tabletu", tak moje úžasná 12ti letá dcera není. Hrozná představa, ale zcela reálná. Byla jsem tehdy na škole, s přítelem jsem se chtěla rozejít. Do toho přišlo těhotenství. Věděla jsem, že dítě zatím nechci, a už vůbec ne s tímhle člověkem. Už jsem měla vyplněnou žádanku a šla se (po krušném víkendu plném přemítání) objednat do Motola. Cestou potkala spoustu dětí a miminek, kdo byl v Motole, ví jaké je to bludiště, a já bloudila. Když jsem to našla, tak jsem si sedla, chvíli koukala a ten papír roztrhala. Pokud by mi bylo 16, nebo bych byla 35letá máma se 3mi dětmi a bez peněz, nezbylo by mi, než to dokonat. Ale já měla možnost volby a hlavně dost času na rozmyšlenou.
Školu jsem dodělala, byť s obtížemi, s otcem dcery jsem se rozešla. Jednoduché to nebylo, ale nelituju, a jsem ráda, že žádná potratová pilule k dostání nebyla. Asi by pak bylo všechno jinak.