Re: Jedno dvě děti?

Petře, vychovala jsem sice jen jedno dítě, ale měla jsem toho až po krk. Alimenty žádné, otec utekl od povinností už před jeho narozením. Rodiče jsem neměla. Takže po mateřské jsem zůstala absolutně bez příjmů, dítě nebylo kam dát, na chůvu jsem neměla. Protloukali jsme se, jak to šlo. V roce šlo dítě do jeslí, které se mi podařilo sehnat, já do práce. Nesměla jsem zamarodit, moje zlámaná noha by pro nás byla tragédií. I tak jsme jeli vpodstatě z ruky do huby. Podpora státu? Ano, dostala jsem sociální příplatek, když jsem na tom byla hodně špatně. Příplatek byl ve výši 3,20 Kč měsíčně, to nebyla ani polovina oběda ve školce. Nebylo to jednoduché. Šatili jsme se po sekáčích, jedli jsme jen to nejlevnější. Proč? Protože jsem si musela najít takovou práci, abych mohla ráno dítě vypravit do školky, později do školy a odpoledne být doma. A že to fakt není jednoduché, takových prací moc není, a pokud jsou, jsou mizerně placené. Směnný provoz nepřipadal v úvahu, služební cesty taky ne. Dítě jsem přesto vychovala. Dvě nebo víc bych neuživila ani omylem. Za nějakých 10 let bych měla jít do důchodu. Na důchod jsem si zatím nenašetřila, nebylo z čeho. A protože firma končí, může se mi stát, že budu nezaměstnaná na pracáku a nezbyde mi než jít do předčasného důchodu. Takže tvrdím, že bláhový ten, kdo má víc než jedno dítě. Sám nebo s jedním dítětem se ještě možná nějak protluče, s více dětmi je to složité, pokud nemají skončit v děcáku. Ne že by se rodič nechtěl postarat, ale proto, že prostě nevydělá zdroje na jejich obživu.