Re: Podepsala jsem to.

To se ti nedostane ani po normální interrupci, dokonce ani před ní ....když mi na sále došlo, co vlastně dělám, a že dítě sice už nechci (bylo mi 41), ale nechci ho ani zabít, chtěla jsem odejít a říkala jsem, že interrupci nechci,že jsem si to rozmyslela, ale bylo mi řečeno, že to už je pozdě, měla jsem si to rozmyslet dřív, a narvali do mě uspávačku a bylo po všem.Myslím, že teprve v té situaci jsem si uvědomila, co mě potkalo a co dělám, a chtěla jsem to změnit. jenže už to nešlo.Po narození hyperaktivního dítěte 8 let předtím jsem si netroufla ani pomyslet na žádné dítě,natož tak relativně pozdě, myslela jsem si, že bych to nezvládla. Ale je pravda, že bych asi potřebovala delší dobu na zvyknutí si na další těhotenství ve vyšším věku, a ńa to bych potřebovala čas tak do toho 12. týdne bylo. Takže z jedné strany jsem věděla, že jestli se toho zbavit, tak musím co nejrychleji,( nebo si na to zvyknu, a pak už to neudělám ), jinak to potom třeba nezvládnu, tedy ani interrupci, ani výchvu. No, hrozná volba, když to tak beru zpětně. Ale že mám někde nahoře vroubek, je mi jasný.