Re: No

Milá M.,
díky za názor - mimochodem, nechceš psát do Blesku? Tam by ses hodila s vychytáním těch největších hrůz )))
Ale když jsme u toho, budiž, na konkrétní podněty - konkrétní odpovědi.

Z toho 41 km po Jadranské magistrále za plného provozu, autorka píše – „brutální provoz“. - ale taky píšu " Jediná výhoda této kolony je, že auta jedou poměrně pomalu." (prvních 16 km) a Úsek z Omiše do Splitu nakonec není tak děsný, jak jsme se obávali. Celá cesta vlastně vede pořád osídlenou oblastí s omezenou rychlostí a jede se bez jakéhokoliv převýšení (dalších 25 km)
Po dálnici v Makedonii a do Maďarska. - dálnice, kde jede jedno auto za minutu je bezpečnější, než leckterá okreska u nás - a to Maďarsko? To byl pouhý 1 km u hraničního přechodu, kde auta též jezdila pomalu kvůli hranici (mezi Srbskem a Maďarskem se ještě pasy kontrolují).
Nebezpečným tunelem v Rijece a hustém provozu tamtéž. - ano, do toho tunelu jsme se omylem zapletli, ale co jsme měli dělat?
S téměř nebrzdícím kolem otec rodiny s vozíkem (a dětmi v něm) se proplétá mezi náklaďáky a vozy stavební techniky po kamenité a místy pěkně rozryté vozovce… ano, proplétali jsme se, rychlostí cca 5 km/hodinu...
Řada kilometrů projetá po makadamu - co je na makadamu špatného? Ne že bych ho tedy milovala ...
Mimochodem na fotkách ani na videu, nevidím jedinou přilbu! třeba proto, že většinou fotím já a já sama sebe jedoucí na kole s přilbou se nevyfotím. To že helmu nevozí tatínek, je věc jiná, neříkám, že s tím souhlasím.
Děti pár dní kašlou (dejme tomu) ale jedno má skelné oči i teplotu (teploměr zapomněli), ale jedou dál. - Ano, jedeme, třeba i kvůli tomu, kdyby se to zhoršilo, abychom byli někde blíž k doktorovi či místu, kde se to dá nějak řešit (třeba se ubytovat v penzionu na pár dní)
Jedou v červnu v poledním vedru - ano, někdy jedeme, někdy přes poledne odpočíváme. Ale děti jsou ve vozíku stínění, mají dost pití ... jestli jde o tohle?
Schovávají se v opuštěném a dříve ostřelovaném domě… (Pravděpodobnost existence nevybuchlého granátu je velmi vysoká) - no a co, tak tam bude granát, já na něj nebudu sahat - mimochodem, ten dům byl asi pět metrů od silnice a rozhodně jsme nebyli první, kdo ho 17 let po válce navštívil ;-))) A kdybychom v tý bouřce jeli dál, napsala bys: jeli i za bouřky.

A za tím, že máme zkušenosti a nic nepodceňujeme, si stojím.
To, že občas musíme projet pár kilometrů v provozu, technické problémy s kolem, počasí ... to jsou věci, který se na cestě řeší za pochodu a považuju je za přirozenou součást cestování.
Nikomu nikde necpu, že je tohle nejideálnější dovolená s dětmi, ale zároveň argumenty, že děti si nic z toho pamatovat nebudou - pak by nemělo smysl podnikat s malými dětmi vůbec NIC, protože jim to k ničemu není. Ale já si myslím opak, a zajímavé je, že si děti spoustu věcí pamatují a dodneška vypráví, jak zažili tohle či něco jiného. Ale to vám samozřejmě nevysvětlím, nebo mi to nebudete věřit.