Re: také troška do mlýna

A ještě, než mi začnete psát o tom, jak tohle byla ta první cesta, ještě bez dětí, protože teď jsem koukala, že jsem se přehlídla a tohle se mohlo opravdu vztahovat na cesty ještě před dětmi... za což se omlouvám, nicméně ta lehkomyslnost je lehkomyslností i když jde jen o vás samotné...

tak tu jen zkopíruju také moc pěkné pasáže z cesty podobné z roku 2011, kdy vašim dětem bylo 3 + 5 let

"Pěkné jsou i Doboj, Maglaj a Vranduk. Kolem Doboje se táhla ostrá bojová linie, jeho okolí patří k nejhustěji zaminovaným územím - naštěstí jsem to četla až po návratu.
------
Se slovy "nějak to dopadne" se vydáváme dál. Uskakujeme před řítícími se kamiony, připadám si zoufale. Stavíme na kafi v malém bistru. Slovo dalo slovo a za chvíli nakládáme naše kola do dodávky syna majitele hospůdky. Dohoda je taková - uhradíme náklady na naftu a on nás převeze přes nejhorší úsek - asi 90 km do města Jajce. Cestou ale nevíme, co je horší. Zda jízda na kole mezi kamiony nebo jízda v dodávce. Pět nás sedí na lavici pro tři hned za čelním sklem, nepřipoutaní. Řidič za jízdy píše esemesky...."

Tohle už je tedy bez komentáře uplně...

A na váš další oblíbený argument - "a co jsme asi tak měli v té situaci dělat"... je jednoduchá odpověď, prostě takovou cestu nepodnikat, ta rizika jsou příliš velká, jak se vám tu snažíme marně ukázat...