Re: Také zkušenost

Samozřejmě, že za dítě rozhoduje vždy rodič. Navíc je to tak trochu působení na dítě skrz rodiče (dítě je OK, ale odklad potřebuje rodič, protože se školy bojí, takže se rok počká, až rodič dozraje, aby mohl dítě kvalitněji podporovat). To všechno chápu a rozumím tomu, proč/že to funguje.

Jenže rodič kolikrát neodhadne, že to pro jeho dítě může znamenat dlouholeté trápení. Mockrát jsem viděla, jak se z normálního nadprůměrného dítěte – kterému rodiče chtěli dát ještě rok, aby nebylo jen nadprůměrné, alébrž s přehledem nejlepší ze třídy – stal třídní lump, který dával celoročně najevo, že ho MŠ nezajímá, ostatní děti taky ne, protože je to pod jeho úroveň, on je přece něco víc. Tyto děti se často odmítají účastnit školkových aktivit, protože jim připadají dětinské, učitelky cedí krev, aby je nějak zabavily – a než si dítě všimne, že už je ve škole, a že se má začít učit, ujede mu vlak. Najednou jsou ty mrňavé děti, co mu ještě nedávno nestačily, daleko před ním. Nechápe to, protože ono je přece zákonitě nejlepší, najednou má úzkosti, nezvládá a propadá se. Pokud ještě nezačaly kázeňské problémy, přidruží se většinou teď.

No a pro rodiče je to paradoxně potvrzení – když nezvládá teď, co by chudáček dělal ve škole loni?
(Mluvím o docela rozšířených tzv. "zbytečných odkladech", které často dětem přitíží.)