My spime společně

Moje deti odmalicka poznaji, kdyz jim prestanu funět na hlavu a odejdu vedle. U prvnich deti jsme koupili postylky, ale nepouzily se. Starsi deti maji 5 a 7 let, do dneska se je nepodarilo vykazat na spani do svych pokoju. Mame postel na miru ode zdi ke zdi. Tesim se, az odejdou z nasi loznice sami, nemam silu je vyhnat. Vím, že se jim společné spaní prostě líbí, stejně jako našemu 3 M kojenečkovi. Beru to jako něco, co potřebují a co jim mohu dát, za cenu určitého nepohodlí. Chápu, že to tak nemá každé dítě a že některé chtějí odmala soukromí a ne tělesnou blízkost rodiče. Tohle je osobní rozhodnutí a věc každého.

Dříve jsem četla, že společné spaní riziko sids snižuje. V asii je prý naprosto samozřejmé spát s kojenci v jedné posteli a sids prý neřešií. Z japonských webů vyplývá, že tomu tak skutečně je, potvrdila mi to kamarádka japanoložka.

Když dítě spí samo v postýlce, musí k němu rodiče v noci vstávat, což považuji za únavné. Na druhou stranu rodiče si v jejich pozdějším věku, kdy se už nebudí, lépe odpočinou.

Nejlepší je asi nechat vybrat dítě, ale ne každému se bude to rozhodnutí dítěte pak líbit....