Re: My spime společně

Vůbec nechápu, kam pan Kili směřuje. Podle dikce by mě taky dost zajímalo, kolik dětí ve společné domácnosti vychoval. Asi nám to ale neřekne :)

myslím, že je to věc, o kterou nemá cenu se hádat.

O souvislosti sids se společným spaním ve smyslu, že je to prevence, jsem četla v knize 300 rad pro první rok s dítětem, Helena Chvátalová. V Konceptu kontinua je to nepochybně taky.

Ale je to snad jedno, co jaká kapacita doporučuje nebo ne, evidentně se v praxi prosazují oba přístupy, je to podle mě trochu diskuse o ničem. a hlavně to záleží snad na samotných rodičích a dětech, jak si to dohodnou a udělají.

Velice mě ale zaujal rozdílný přístup k dítěti na lůžku v porodnicích, které jsem zažila. Před 5 lety jsem rodila na Bulovce, kde se striktně sledovalo, aby dítě nebylo v posteli matky. Přes řev tam nešlo v noci spát a to mám normálně dost tuhý spánek. V Neratovicích to tolerovali. Na pokoji jsme byly s dětmi 3 a všechny jsme spaly. Ale je třeba říci, že kdyz jsem mudr neonataložku za tento přístup chválila, tak mi řekla, že to netoleruje a že už tam měli přidušené dítě, kreré z důvodu spilečného spaní oživovali. Ale v praxi nic neříkali a nechali nás být.

Já si to tedy moc nedokážu představit v noci vstávat k dítěti do 2 let na kojení, ale rozhodně je to s výhodou v pozdějším věku, když je zvyklé spát samo. Ale i tak můžu říct, že mě to pořád baví mít je všechny u sebe :)

Výzkumům britských a ostatních vědců a doporučením lékařů a zvlášť mužů zdar ;-)