No, nevím,

jestli zrovna Skandinávie má sloužit jako zářný vzor vzdělávání. Neznám sice systém ve Švédsku či Dánsku, ale toto mi vykládal kamarád o Norsku: vzdělávací systém je tam údajně velmi měkký, nastavený tak, aby jej zvládl co nejvyšší počet lidí. A od toho se odvíjí i kvalita vysokých škol, často velmi mizerná. Kamarád je matematik, fyzik, pracuje ve výzkumu, výšku dělal v ČR, postgraduál v Německu. Když svým norským kolegům předvedl, co všechno se musel naučit, aby dosáhl svého vzdělání, málem z toho padli do vývrtky - v Norsku by mu prý stačilo sotva polovic. A co je tedy důležitější? Kvantita, nebo kvalita?