Není to tak hrozné?

Nevím, jestli je to tak hrozné, ale je pravda, že dnes se skutečně míň vedou mladí k tomu pouštět starší. Občas se to bere jako omezování se, a na to dnes nikdo neslyší. Přišli první, tka c by sinesedli...:-((Nejvíc mě naštve, když vidím rodiče s odrostlým dítětem(třeba tak kolem 10, 12 ti let), které vedle rodiče sedí, nic mu není, kolem něj stojí postarší lidé, i když třeba ne tak úplně staří (ale paní kolem padesátky nebo šedesátky co vleče tři tašky nákupu je určitě taky unavená a ráda by si sedla, a nějaký věk už má) a rodič tomu dítěti neřekne pusť tu paní si sednout. Když to řekne někdo jiný, ještě potomka podpoří v tom, že má jízdenku a tím nárok na sedadlo. Bohužel jsem to zažila už několikrát, je z toho ošklivá scéna, a co se to dítě učí.... Nebo to bývají i malé třeba tříleté děti, které sedí samy a matka nebo babička ani neučiní pokus vzít si dítě na klín, což mi taky nepřipadá zrovna ohleduplné.
Zkušenosti s mladými co zaberou tramvaj má moje máma, nastupuje do práce jednu zastávku po kolejích, a vždy jsou všechna místa obsazená halasící rozveselenou mládeží, kterou ani nenapadne, že by mohla pustit někoho sednout. Ani ty ostatní lidi nevnímají, jak se baví...Vzpomínám si, že my jsme po cestě z kolejí se taky halasně bavili, ale nikdy jsme si schválně nesedali, protože jsme věděli, že zas přistoupí nějací důchodci a budeme je muset pustit sednout, a to by nám pokazilo zábavu - tak jsme radši stáli od začátku. To povědomí toho že starší se pouští už tu ale vážně moc není. Nebo jen prostě stárnu a proto mi to tak připadá?
Samozřejmě vidím i lidi co ostatní pouští, ale je to spíš má generace než ti o 10-15 let mladší.