Nekoukam kolem

Ja taky nekoukam kolem. Kdyz vidim nekoho staryho, s taskama, nemohouciho, male dite... snazim se pustit ho sednout. Ale v pripade, ze jedu v osm domu, predtim jsem mela skolu do ctyr, nasledne squash a plavani, pak opravdu nemam nejmensi silu vstavat, jsem rada, ze sedim. A pak si to sedadlo branim zuby nehty. Pustim sednout nekoho invalidniho, staryho, male dite... to snad za kazdych okolnosti. Ovsem, predevcirem jsem jela tramvaji a duchodkyne na me zezadu zahucela "mam invalidni prukazku!" - co ja s tim? Doma me ucili zasadu tri P - pozdravim, poprosim, podekuju.
Ja si myslim, ze jsem slusne vychovana, ale o nekterych duchodcich se to rict neda. Byla jsem tak v soku (stalo se mi to poprvy v zivote), ze jsem opravdu z toho sedadla vyskocila...
Ale to jednani!