Je to možná absurdní,

ale já jsem při přemýšlení o tom, že požádám o puštění sednout, zcela iracionálně měla strach z toho, že dotyčný sedící třeba vyplázne jazyk a řekne: polib si, kr**o! A já bych nevěděla, jak zareagovat.

Vím, že je to blbost, ale prostě takhle jsem uvažovala. A stejně tak, když jsem viděla, že nějaký mlaďoch nepustil sednout staršího, tak jsem se mu to z tohohle důvodu bála říct, a taky jsem nevěděla, jakou formou to udělat (ironicky? věcně?)

Jasně, jsou to blbé úvahy, takhle by člověk vůbec přemýšlet neměl...