jako bych cetla ...

no jako bych četla o své neteři. my jsme sice taky z města, ale snažíme se děcka vést k lásce k přírodě a v souvislosti s tím i ke sportu (poznavat stromy z okynka auta dost dobre nejde). a když k nam prijede na navstevu nase neter je to jako dite z jine planety. její maminka neustale vypada jako ustvana, unavena a znicena padesatnice, ackoli je jí čtyřicet a ma jednu osmiletou dceru, takže na nějaké výlety na kole, nebo aby prolézla s dcerou křoví aby ji ukazala listy, to pro ni neni. otec je takovy typicky Pivař s lahvačem u televize, a ve zbytku času do hospody či jinde s kamarady. no a výsledek je osmiletá holčička, která drtivou většinu času tráví před televizí, neumí jezdit na kole, bruslit, lyžovat, plavat asi 4metry. A díky usilovnému budování odporu k jakémukoli sportu jejich rodičů se to asi nikdy nenaučí. V tomhle věku je to pro ni dost hrozné, protože děti ji považují za nemehlo, ona si s nima taky nechce hrát, protoze ve všem prohrává, všude je poslední atd. Tohle bych nikdy svým dětem nechtěla do života dát, a proto kolikrát dost "drsne" překonám svou asi vrozenou lenost a jdu s holkama ven, na kolo, na brusle, nebo v létě plavat, nebo aspon na procházku. vzdyt i to dítě potřebuje pocit, že něco dokáže a v tomhle věku je ani tak netěší jednička z matyky jako první dobře skočená šipka.