Re: Naši bratranci ze samoty

Ti bratranci, kteří mají z velkoměsta strach, podle mého názoru reagují zcela přirozeně na nepřirozené prostředí. Jak já jsem jako dítě toužila utéct z malého města do Prahy. Taky jsem to hned po matuře udělala - nejdřív na školu, potom pracovat. S příchodem rodiny a dětí se mi ale Praha začala tak strašlivě zajídat, že teď se marně snažím přesvědčit svého muže, abychom si koupili něco někde (za Prahou, bohužel jsme na ni profesně tak vázáni, že jinde bychom se neuživili) a odstěhovali se. Přistihuju se při superagresivních pocitech v narvaném metru nebo na nacpaném eskalátoru, začíná to být na psychiatra. Anebo na rozvod, pokud se bude pořád odmítat odstěhovat. Protože já už tady nevydržím!