Jako sedlák ve městě:-)

Už dlouho jsem nepsal na Rodinu, ale dnes udělám výjimku. Tento článek mi připomněl mé peripetie s městským životem.
Pocházím z malé vesničky na Jižní Moravě - kousek od Slovenských hranic. Není to žádná samota, ale auto u nás projede tak dvakrát denně a rodiče se nebojí poslat děti na ulici, aby si hrály. Nikdy jsem nepociťoval jako handicap, že nebydlím ve městě. Přesto, kdykoliv přijedu do velkého města, jsem hrozně utahaný z cest tramvají, metrem, z toho, jak musím dávat pozor při přecházení silnice a z toho, že se nemůžu cestou "zasnít" o něčem...prostě by mě někdo přejel. Doma, pokud chci, vyjdu ven a hned za domem začíná cesta do polí, kde potkám spoustu známých. Do hospody se u nás chodí "humnama", eskalátory jsou dodneška pro mě něco jako pouťová atrakce (je mi 23:-)) a nejoblíbenějším dopravním prostředkem je vlak (ke kterému ovšem musím jezdit autem. Přesto bych ve městě nechtěl bydlet na trvalo - rozhodně si nedokážu představit život v bytě dva plus jedna.